Svědomí hackera

Následující text byl sepsán krátce po mém zatčení...

    Dneska chytli dalšího. Jsou toho plný noviny. „Mladík odsouzen za 
Skandální Počítačový Zločin“, „Hacker zatčen za průnik do banky“…
    Zasraný děcka. Všechny jsou stejný.

    Ale zkusili jste se někdy s tou svou trojitou psychologií a 
technomozkem padesátejch let podívat očima hackera? Položili jste si 
někdy otázku, jaká síla ho zformovala, co vytvářelo jeho osobnost? Jsem 
Hacker. Vstup do mého světa…    
    Můj život začíná školou… Jsem chytřejší něž většina ostatních 
děcek, ty kecy co nám vykládají mě nudí…
    Zasranej flákač. Všechny jsou stejný.

    Jsem na gymplu nebo na střední. Učitelka už po patnáctý vysvětluje, 
jak se krátí zlomek. Chápu to. „Ne, slečno Smithová, nepsal jsem 
postup. Udělal jsem to z hlavy…“
    Zasraný děcko. Nejspíš to někde opsal. Všechny jsou stejný.

    Dneska jsem udělal objev. Objevil jsem počítač. Počkej chvíli, to 
je skvělý. Dělá to, co chci. A když to udělá chybu, tak je to kvůli 
tomu, že jsem něco zvoral. A ne jenom proto, že mě nemá rád…
        Nebo se cítí být mnou ohrožený…
        Nebo si myslí, že jsem vychcanej parchant…
        Nebo že nemám rád učení a neměl bych tu bejt…
    Zasraný děcko. Furt jenom hraje samý hry. Všechny jsou stejný.

    A pak se to stalo… otevřely se dveře do světa… elektronický signál 
se řítí telefonní linkou jako heroin žilou narkomana, nachází úkryt 
před ubíjející každodenností… nachází board.    
    „To je to místo… sem patřím…“
    Každýho tu znám. I když jsem je v životě neviděl, nikdy jsem s nima 
nemluvil, a možná že už o nich nikdy neuslyším… Znám vás všechny…
    Zatracený děti. Furt jenom obsazujou linku. Všechny jsou stejný…

    Vsaď prdel, že jsme všichni stejný! Ve škole jste nás krmili po 
lžičkách dětským jídlem a my chtěli steak… kusy masa, který k nám 
proklouzly byly předžvýkaný a bez chuti. Ovládali nás sadisti a 
ignorovali tupci. Bylo pár těch co nás mělo učit a našlo v nás ochotné 
žáky, ale těch bylo jako kapek vody v poušti.

    Toto je teď náš svět… Svět elektronů a spínačů, krása baudu. 
Využíváme existujících služeb bez placení, mohly by být skoro zadarmo, 
kdyby nepatřily smelinářským hltounům, a vy nás nazýváte zločinci. My 
objevujeme… a vy nás nazýváte zločinci. Dychtíme po vědomostech… a vy 
nás nazýváte zločinci. Existujeme bez barvy pleti, bez národnosti, bez 
náboženských předsudků a vy nás nazýváte zločinci. Vy stavíte atomové 
bomby, vy vedete války, vy vraždíte, podvádíte a lžete nám a chcete, 
abysme věřili tomu, že je to pro naše vlastní dobro, přesto jsme my 
zločinci.

    Ano, jsem zločinec. Mým zločinem je zvědavost. Mým zločinem je 
posuzování lidí podle toho co říkají a co si myslí a ne podle toho, jak 
vypadají. Můj zločin je to, že jsem chytřejší než ty, což je věc, 
kterou mi nikdy neodpustíš.

    Jsem Hacker a toto je můj manifest. Můžete zastavit jednotlivce, 
ale nemůžete nás zastavit všechny… konec konců, všichni jsme stejní.

results matching ""

    No results matching ""